Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Max Cavalera bolo ešte donedávna meno zaručujúce kvalitu. Najvplyvnejšia postava juhoamerického metalu si už pridlho pod rôznymi hlavičkami vyberá „oddychový čas“ a vlastné skladateľské tápanie sa snaží zakryť návratmi ku koreňom a prikláňaním sa ku nekompromisnejšiemu a tvrdšiemu vyzneniu. Možno preto znejú posledná nahrávka CAVALERA CONSPIRACY a donedávna posledný album SOULFLY až na niekoľko málo výnimiek úplne neškodne.
Chýbajúci temperament
Keď už to nejde velebením obhrublého death/thrash metalu z konca 80-tych rokov, skúsil to Max výmenami v zostave. Basgitarista Bobby Burns to po nahratí „Omen“ vzdal sám (do kapely neskôr prišiel Tony Campos zo STATIC-X) a bubeníka Joea Nuneza nahradil mladý Američan David Kinkade (BORKNAGAR). Zemetrasenie v zostave teda ustál len gitarista Marc Rizzo.
Pri počúvaní aktuálnej novinky „Enslaved“ však vyvstáva otázka, či Max Cavalera vymieňal tých správnych hudobníkov.
To, čo na albume najviac chýba, je južanská živelnosť. Tá bola naznačená na „Chaos A.D.“ od SEPULTURY a disponujú ňou všetky albumy SOULFLY až po „Conquer“ z roku 2008. Rovnako, ako keby LÚČNICA teraz z ničoho nič začala tancovať americký hip-hop a úplne zabudla na to, odkiaľ pochádza, je čudné, prečo sa Max Cavalera vzdáva elementov brazílskej a inej ľudovej hudby a hrá sa na „obyčajného“ metalistu, ktorého možno nájsť kdekoľvek na svete.
Aspoň spomienku na world music prináša na aktuálnej nahrávke „Plata O Plomo“, ktorá znie ako IRON MAIDEN v deathmetalovom portugalskom remixe s flamenco gitarami. Ďalšími podarenými zásekmi sú singlovka „World Scum“ s priam blackmetalovým intermezzom, vypaľovačka „Gladiator“ a hlavne fantastická, GOJIROU ovplyvnená „Treachery“, ktorej refrén je síce presne taký, ako sa očakáva („this is + jednoslovný názov skladby“), ale je jednoducho chytľavý.
Byť sám sebou
Najväčší problém „Enslaved“ je okrem faktu, že je pridlhý, to, že sa až priveľmi snaží znieť ako súčasné metalové kapely. Potrebuje Max Cavalera, aby jeho album znel pri hopsavých vyšívačkách bližšie pri kobylke ako LAMB OF GOD, pri zborovo revaných refrénoch ako DEVILDRIVER a pri nekompromisných rezaniciach ako SLAYER?
„Enslaved“ tak končí ako hráč oka, ktorý už má na ruke karty v hodnote 19 bodov, no aj tak si ťahá ďalej. Našťastie, výsledok je možno pre niekoho prekvapivo počúvateľný.
1. Resístance
2. World Scum
3. Intervention
4. Gladiator
5. Legions
6. American Steel
7. Redemption of Man by God
8. Treachery
9. Plata O Plomo
10. Chains
11. Revengeance
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.